„Můžeš cestovat po světě, mít jenom noťas, pracovat odkudkoli a kdykoli a nic tě nedrží. Chvíli žiješ třeba v Budapešti, chvíli v Krakově, pak si zaletíš na měsíc nebo dva do Thajska. Jak chceš.“

To zní jako fantazie, co? Překvapivě existuje docela velké množství lidí, kteří tak žijí. Pracují přes internet a to třeba z Thajska, Filipín, Maďarska nebo Kanárských ostrovů. Nemají šéfa, ani jasně dané pracovní hodiny. Jsou to takzvaní digitální nomádi.

Shodou okolností jsem se s dvěma potkal minulé léto, když jsme s kamarádem na víkend navštívili Budapešť. Chtěl jsem sehnat někoho, kdo by nás provedl tamními místy a prostě nám dělal společnost, oslovil jsem proto nahodile několik diskusních skupin na sociálních sítích. Ozvala se právě Laura s nabídkou, že nám město ukáže a můžeme zajít třeba na drink.

Laura pochází z Velké Británie, její tehdejší přítel Tanbay z Německa. (Jeho jméno je kurdské, ačkoli on sám má ke Kurdům daleko.) Společně založili oblíbený cestovatelský blog Travelling Weasels, kde začali psát své zkušenosti s nízkonákladovým cestováním a dokumentovat zážitky z navštívených zemí. Časem si vybudovali slušné publikum přes 60 000 odběratelů. To jim umožnilo vydělávat slušné peníze, třeba i tím, že recenzují hotely a další turistická zařízení.

Velkým tématem našeho společného večera (před tím, než jsme se nemorálně opili a tancovali až do rána v maďarských klubech, načež se mi opilý kamarád ztratil na celou řadu hodin v centru města, aniž by s sebou měl mobil, peníze nebo klíčky od hotelu) bylo to, jak je dnes možné si vytvořit prakticky jakýkoli životní styl. Díky technickým vymoženostem moderní doby.

Většina lidí přirozeně následuje cyklus škola – práce – hypotéka – děti a pak doživotní koloběh práce a volných víkendů. Na tom samozřejmě není nic špatného. Co víc, řekl bych, že pro většinu lidí je tento postup naprosto vhodný. Naší stěžejní myšlenkou nebylo, že by to bylo špatné, ale právě to, že to není jediná možnost.

Naše doba je bezpochyby tou nejlepší dobou v historii lidského rodu, co se týče otevřenosti a možností. (To tedy platí především pro náš západní svět.)

Nikdy dřív nebylo tak „jednoduché“ vytvořit něco z ničeho. Ať už má člověk v hlavě jakoukoli myšlenku, nápad nebo vášeň, se kterou vnitřně rezonuje, existuje dnes celá řada možností, jak je realizovat a to i s nízkými náklady. To umožňuje především internet, který tak odstranil dříve nutného prostředníka.

Chcete hrát a bavit lidi? Dnes již nepotřebujete producenta, produkční společnost. Vezmete kameru a za pár hodin jste zveřejnění na internetu.

Chcete psát? Již nepotřebujete nutně nakladatele. Pište a lidé si vás snadno všimnou díky síle sociálních sítích. Vytisknout si knihu vlastním nákladem také není těžké.

Chcete malovat, kreslit? Dnes již nepotřebujete, aby se na vás usmála štěstěna a někdo si vás všiml. Vytvoříte si profily na sociálních sítích a šíříte své dílo sami.

Chcete rozjet vlastní business? Založte si webovky s nějakou službou, kde si je „naklikáte“ během víkendu, a pak začněte vyprávět svůj příběh a to, co dokážete, na sociálních sítích.

Zní to jednoduše. Samozřejmě si to vyžaduje mnoho úsilí a času. Nikdo neříká, že úspěch bude okamžitý. Trvá, než si vás lidé všimnou. Měsíce, možná i roky. Ale je to proveditelné a to mnohem snadněji než kdy dřív. Jediná vstupní investice, jakou musíte oplývat, nejsou ani tak peníze, jako spíš cílevědomost a trpělivost.

A pak také ochota se učit a chybovat.

Tento článek pochází ze série zajímavých příběhů lidí, se kterými jsem se setkal, původně publikované na mém facebooku. Na tomto blogu je archivuji.