Tolik lidí, kteří se bojí být tím, kým jsou.
Říkat, co chtějí.
Dělat, co chtějí.
Jít tam, kam chtějí.

A to jen a pouze ze strachu. „Co by na to řekli ostatní?“

Je to podivuhodné. Největší životní radostí je bezesporu být sám sebou. Tedy znát sám sebe, poznat sám sebe a následovat to, co v sobě člověk objeví.

Ať už to znamená cokoli.
Ať už to znamená jakoukoli životní cestu.

A přesto je to právě to, co tolika lidem nejde. To se rozumí, jelikož to se ve školách neučí. Kolikrát ani v rodinách. Dítě musí poslouchat rodiče, učitele a další autority. Nesmí si příliš vyskakovat. Hezky být potichu, sedět a poslouchat. Dělat, co se mu řekne.

Projev svobodné vůle je mnohdy okamžitě trestán.

Co si takový člověk pak může vzít do života, že? Přeci je naučen, že je špatné, aby se choval tak, jak se chovat chce.

Proč lidé tolik obdivují rebely?
Osobnosti, které se tzv. vzbouřili režimu?
Protože mají něco, co jim chybí…
Odvahu dělat to, co opravdu chtějí.

Je jedno, že tito rebelové často bývají nevyrovnaní, nestabilní a nebezpeční jedinci. Lidé k nim stejně budou vzhlížet, protože jim budou určitou inspirací. „Kéž bych mohl být také takový…“

Nakonec ale člověk může být sám sebou.
Může zpřetrhat všechny domnělé okovy.
Může si v životě jít za tím, co chce.
Může říkat, co si skutečně myslí.
Může prosazovat, čemu skutečně věří.

Stačí jen ochota nelíbit se všem.
Vždyť líbit se všem ani nelze…
Pokaždé se najde někdo, kdo nesouhlasí.
Někdo, kdo vás kritizuje nebo se snaží zastavit.

K čemu by ale život byl, kdyby se člověk neodvážil překročit všechny tyto překážky, že? Souhlasíte?

Zapomeňte na to, co si druzí myslí.
Buďte, kdo jste.