„Nebavilo mě, co dělám, a tak jsem prostě odešel a začal dělat to, co mě vždy naplňovalo.“ <3

Barbeři Marťas a Cyril z plzeňského Thunderwoodu, kam se celá mužská část naší rodiny chodí nechat stříhat, patří k dalším zajímavým lidem, které jsem potkal. Martin kdysi dělal vedoucího výroby v továrně, dokud se nerozhodl, že s tím praští a začne konečně dělat to, co mu vždy šlo a hlavně ho bavilo.

Cyril… No. O něm vlastně nic nevím, takže budu psát jen o Martinovi. A taky se ve skutečnosti nejmenuje Cyril ale Čestmír. Cyril k němu jen pasuje víc. 😀 Promiň, Česťo.

Kdo o Thunderwoodu někdy slyšel nebo se dokonce snažil objednat, ten ví, že to není nic snadného. Docela pravidelně mívají vyprodáno na týdny dopředu. Vždy, když tam jdu, si udělám aspoň tři termíny na nadcházející měsíc a půl.

Proč mě ale tenhle příběh tolik fascinuje?
Protože většina lidí nejde za tím, co je baví.

Je to pochopitelné. Práce, která vás nikterak neoslovuje, v mnoha ohledech nabízí jistotu a bezpečí, o kterém se podnikatelům nebo lidem na volné noze může nechat zdát. Získat zákazníky, vést si finance a účetnictví, řešit veškerou organizaci a tak dále… To není v začátcích nic jednoduchého, když měsíc co měsíc musíte platit své účty.

Nemusí však jít jen o podnikání. Často lidé ustrnou v práci, která je nebaví, jen proto, že jsou příliš pohodlní na změnu. Nechtějí hledat nic jiného. Až příliš si zvykli na své vězení a tak si raději stěžují a stěžují.

Za toto bezpečí ale platí velkou daň. Tím je dlouhodobá nespokojenost a mnohdy také pocit, že to, co člověk dělá, mu nedává žádný významný smysl.

Opustit tuto bublinu, tuto zónu pohodlí není jednoduché. Vždy si vyžaduje velkou kuráž. Ale stojí to za to, nemyslíte? Nakonec čas na tomto světě je nám všem omezen. Jen nerad bych se jednou probudil s tím, že lituju toho, že jsem nezkusil dostat to, co jsem chtěl, a žít život, jaký jsem si představoval.

Martin střihal odjakživa své přátele. Byl v tom prostě dobrý. Bavilo ho to. A když vás něco baví, nepřipadá vám to ani tolik jako práce. Je to spíše koníček. Dlouhé roky střihal své přátele, až mu najednou došlo, že má prakticky na každé odpoledne někoho domluveného.

Práce v továrně byla slušná a nabízela bezpečí, ale Martin chtěl víc. Chtěl dělat něco, co mu přinese skutečnou spokojenost a pocit zadostiučinění. Podal výpověď a tak vzniklo celé toto pánské holičství.

A co se stane, když děláte něco, co vás baví? Odvádíte kvalitní práci. A s Martinovo precizností a smyslem pro detail netrvalo dlouho, než se to v Plzni rozkřiklo. Během necelých dvou let se přestěhovali do větších prostorů, nabral další dva barbery (Cyrila a Denise) a svoji práci celkově povýšili na úplně jinou úroveň.

Dnes se vůbec nezastaví.
Jsou zaplaveni zákazníky.

Moje pointa u těchto příběhů je prostá. Nemusíte dělat, co vás nebaví. Nemusíte strávit život v něčem, co vám nepřináší smysl. Přemýšlejte o tom, co byste dělali, kdyby neexistovaly peníze. Nebo kdybyste měli na účtě stovky milionů a nemuseli již nikdy pracovat za obživu. Co byste dělali? Co by vás bavilo? Kvůli čemu byste se každé ráno probouzeli?

Jakmile získáte svoji odpověď, přemýšlejte o tom, proč to neděláte i v tomto skutečném světě? Začít přeci lze po krůčcích. Ve volném čase. Místo filmů, seriálů a her můžete tvořit svoji budoucnost, zatímco si ponecháte dosavadní práci. Je to jen otázka trpělivosti a konzistentního úsilí.

Čas ubíhá rychle. Jednou se probudíte a bude už pozdě na cokoli.

Buďte více jako Marťas a Cyril. 🙂

Tento článek pochází ze série zajímavých příběhů lidí, se kterými jsem se setkal, původně publikované na mém facebooku. Na tomto blogu je archivuji.