Proč vstáváš ráno z postele?
A když z ní vstáváš, jsi spíš nadšenej… nebo nasranej?

Ne snad, že by každý den měl být růžovější než barbie panenka, protože každej máme občas den pod psa. Ale celkově vzato kolem a kolem – víš, kam v životě kráčíš? A kolik máš kolem sebe lidí, kteří ví naprosto přesně, kam směřujou? Nebo, co je ještě důležitější, proč tam vlastně směřujou? Proč dělají to, co dělají?

Nevím, jak ty, ale já se docela často setkávám s lidmi, kteří spíš životem tak nějak proplouvají. Někdo snadněji a veseleji, někdo hůře.

Ale proč bych zrovna já měl někoho soudit, že.

Mám já vůbec svoje proč?

Na přelomu roku 2018/2019 jsem si zpětně shrnul lekce z uplynulých měsíců a let. Procházel jsem staré zápisky, myšlenky, plány a cíle. Jedna z pro mě největších myšlenek z roku 2018 pochází od Simona Sinka. Ten je autorem knihy Začněte s proč, ve které píše, že není tak důležitá idea CO nebo JAK, ale že prý stěžejní je PROČ. To jsme všichni už asi slyšeli vícekrát, ale to, co pro mě bylo průlomové, byl Sinkův důraz.

„Mít svoje proč. Jasně, OK, mám. Co je dalšího na seznamu?“

Ne. PROČ není jen nějakej blbej popisek ve Wordu, kterej napíšu jen proto, abych si to mohl odškrtnout.

PROČ má být absolutním základem, zdrojem všeho, hnacím motorem. Alfou i omegou. Středobodem veškerého snažení a postupu vpřed. Ve svém TED talku, který má už přes 42 mil. shlédnutí, Sinek zachází tak daleko, že říká, že správně uchopené PROČ odlišuje Apple od všech ostatních počítačových firem. Bratry Wrightovi od všech ostatních, co chtěli vynalézt létající stroj. Martina Luthera Kinga od ostatních podobně schopných řečníků.

Tvoje proč, tvá víra v něco, tvá vize.

A ne, není to něco racionálního. Není to něco, co ti připadá hezké, líbivé, dobře znějící. Tvoje proč vychází z tvého nejhlubšího nitra, z toho, co tě zvedá ze židle, co rozbuší tvoje srdce, co tě nenechá v noci usnout a ráno tě předčasně probouzí, protože to apeluje a nepřehlédnutelně bubnuje na tvůj mozek jako věčně přítomný a vtíravý alarm.

Moje proč, můj důvod, proč dělám všechno to, co dělám, ať už v osobním životě, práci nebo tvorbě:

Chci inspirovat sebe i ostatní k větší autenticitě a upřímnosti k sobě, druhým a světu, protože to je klíčem ke štěstí, sebeúctě, skutečné lásce a smysluplnému životu.

Co si pod tím představit prakticky?

  • Upřímnost k sobě: Uvědomovat si to, kdo skutečně jsem a co chci. Odhodit všechno, co do člověka nainstalovali ostatní. Falešné domněnky, přání ale i cíle a sny. Nechat se být tím, kým člověk je hluboko pod všemi vrstvami a maskami. Být v kontaktu se svými pocity, protože ty jsou navigačním systémem. Nenalhávat si nesmysly a neutíkat před sebou.
  • Upřímnost k druhým: Jasně a zřetelně vyjadřovat svá přání, myšlenky i pocity. Nenechat se strhnout názory druhých lidí, ani jejich kritikou. Říkat svoji pravdu, ač může druhé zranit nebo popudit. Neznamená to zasahovat do svobody druhých ani jim ubližovat. Spíš nastavit si vlastní hranice.
  • Upřímnost ke světu: Realizovat se v životě přesně podle toho, kým člověk je. Znamená to dělat přesně to, co člověk opravdu dělat chce, a směřovat tam, kam směřovat chce. Neustrnout někde jen kvůli pohodlí a lenosti. Upřímnost ke světu, protože upřímně následovat svoje poslání a realizovat ho ve světě.

Toto všechno dává dohromady recept na opravdové štěstí, vnitřní sebeúctu, skutečnou lásku a smysluplný život. Není to snadné ani jednoduché. Naopak – je to obrovská práce a úsilí. Ale stojí to za to. A každý, kdo se na tuto cestu vydá, nakonec dojde neobyčejných proměn.

Toto PROČ je důvod, proč jsem začal blog. Proč jsem začal psát mnohem víc než kdy dřív. Proč jsem přestal vydělávat tolik peněz, protože jsem některé projekty jednoduše začal odmítat, abych měl čas věnovat se jiným věcem než jen marketingu. Proč jsem založil projekt Deník člověka, na kterém jsem doposud nevydělal ani korunu, ačkoli mě stál už kolem sta tisíc. Proč teď trávím tolik času s lidmi a profesionály a tvořivci a nadšenci z různých oborů a hledám s nimi své odpovědi.

Protože tohle je to, co mě baví, co chci dělat a na co se chci soustředit.

A tomu uzpůsobím a podvolím vše ostatní.

A k tomu, abych v tomto ohledu dosáhl velkolepého, využiji vše, co vím, co znám a co jsem se za ty roky naučil.