Dnes snad více než kdy dřív je nutný silný otcovský model a to nejen v rodině ale celém našem společenství. Otec jako hlava rodiny, ten, kdo udává směr a rozhoduje o tom, co je pro blaho všech nejlepší a správné, a samozřejmě ochránce a „zabezpečitel“ svých nejbližších. Zároveň pak vzorem pro zdravou sebeúctu, sebevědomí a sebeuvědomění svým dětem.

Zní to skvěle, přesto je smutným faktem, že takhle to v mnoha a mnoha případech není! Jak často se setkáme s mužem jaksi nedodělaným… Takovým, který je charakteristický větami „Je mi to jedno“ nebo „Jak chceš/chcete vy“. Takovým, který nemá v životě žádného směru ani cíle.

Následek nedostatečně silného otcovského vzoru, který se promítá do dalších a dalších generací a který produkuje někdy až labilní či zoufalé chlapce, naštvané a zklamané ženy a nejisté rodiny bez pořádných základů!

Když mluvím o mužském (otcovském) ideálu, zním nejspíš staromódně, možná až šovinisticky. Přesto je neoddiskutovatelnou pravdou, na které se nejspíše shodneme s většinou z vás, že mužům v této kultuře (společnosti) prostě něco chybí. Pořádný a celistvý vzor.

A jako muži samozřejmě cítíme tuto chybějící část, tuto prázdnotu, na kterou se pak buď rozhodneme hledat odpověď, anebo ji zaplňujeme plytkými „úspěchy“, abychom ji přehlušili.

Věřím, že ten, kdo se však vydá hledat svůj skutečný potenciál jako muže a člověka, může dojít neobyčejně bohatého ovoce. Přesto je to cesta dlouhá a nesnadná, na které čeká nekonečně mnoho překážek.

Jak jsem však napsal v knize Deník člověka:

„Každý muž se dříve či později dostane do situace, která ho ochromí, vyděsí, znejistí. Situace, ze které nebude snadné nebo dokonce žádné východisko. I to je součást života. Nicméně vždy bude záležet na tom, jak s tím dotyčný naloží dál.

Má na výběr – buď se poučí, stane se moudřejším a připravenějším pro případ, že by se něco podobného opakovalo, nebo se tímto zážitkem nechá strhnout a stáhnout na dno, nechá se připravit o sebevědomí, nevyvine již žádnou snahu a prožije zbytek života ve svém vlastním stínu, nevyužitém potenciálu a jakési zakrnělosti a marnosti.

Velká lítost čeká takového muže, který vzdá svoji snahu.“

Co na to říkáte vy?