Miluju tyhle noční procházky osvětleným městem.
Celkově je na noci něco velmi zajímavého.

Vím, že mnozí z vás, kdo sledují mě nebo Deník člověka, prochází těžkým životním obdobím. Možná se vám rozpadly vztahy, přišli jste o práci, dostali se do vážných problémů – finančních, zdravotních, emočních, jakýchkoli. A pak čím více se díváte kolem sebe, kde všichni vystavují své úspěchy a radostné úsměvy, tím více se možná cítíte hůře.

Nikdo se nechlubí svými nezdary, to je jasné. Ani já o nich příliš nemluvím.

Ale pravda je, že každý jednou za čas projde složitým obdobím, nezdarem, krizí jakéhokoli druhu. Chvíle, kdy nemáte ponětí, co dělat, jak se zachovat, jak se to vyvine dál. Třeba se cítíte bezradní a ustrnulí na místě. To je naprosto normální.

Chtěl bych se s vámi ale podělit o jistý úhel pohledu, který mi byl vždy k významnému užitku.

Nějakým prapodivným způsobem tyto životní krize či katastrofy mám rád. To, co se v nich děje, bych samosebou nikomu nepřál, ale zároveň také nabízí ohromnou příležitost. Mám na nich rád to, jak intenzivně se díky nim člověk dívá na vše, celý svůj život i sám sebe. To nedůležité, na čem vám obyčejně záleží, je náhle zcela bezvýznamné. Zničehonic člověk přehodnocuje vše.
A v tom se skrývá skutečný dar.

Naštěstí se nyní nacházím v období, kdy se opravdu vše daří a jsem vděčný za to všechno, co se děje. Ale nebylo tomu tak vždy. Procházel jsem své příspěvky a uvědomil si, že jsem nikdy nemluvil o chvílích, kdy jsem nevěděl, co si počít. O chvílích, kdy jsem zažil bolestivé neúspěchy, přišel o ohromné množství peněz ve špatných investicích a projektech, rozbil si vztahy, na kterých mi záleželo, nabil si pusu pro špatná rozhodnutí, nedostatečnou trpělivost a horkou hlavu, pro špatné návyky. Jednou o tom jistě promluvím více do hloubky.

Dnes ale chci poukázat na to, že jakákoli taková životní situace je velkou příležitostí, kterou je třeba maximálně využít. Jistě, všechny ty negativní pocity s ní spjaté je třeba si prožít (a odžít), ale vzápětí je také zapotřebí převzít znovu zodpovědnost.

Co teď? Co dále dělat?

Situace jako tyto člověka přímo vybízí k tomu, aby se zamyslel, co skutečně chce, kým skutečně je, kam se chce dostat. Je nutné přehodnotit vše od základů. A pak neskákat znovu do téže řeky. Poučit se a vydat se novým směrem.

Třeba někdy nevíte, co je vaším novým směrem. Pak bych řekl – prostě něco udělejte! Nepřemýšlejte až příliš. Udělejte krok. Možná bude nesprávný. To je jedno. Lepší než zůstat na místě.

Bez ohledu na to, co se ale dělo nebo děje, dívejte se na to kreativně a konstruktivně. Nelitujte se příliš dlouho. Již to nevrátíte. Proč se tedy zabývat tím, „co kdyby“. Prostě pokračujte. Nohu před nohu. Krok za krokem. I když nevíte, kam vlastně jdete.

A především – buďte k sobě upřímní.

Jeden z velkých přínosů životních krizí je právě to, že vám pomáhají zbavit se toho nepravého. Nepravých lidí, nepravých přání a cílů, nepravých návyků a myšlenek. Je tolik věcí, co si člověk v sobě roky nese, jen aby třeba jednou zjistil, že je to nesmysl.

Ať se vám, přátelé, daří a jste šťastní.

A pokud budete mít chuť a čas, avizuji již nyní. Toto léto uspořádáme velké setkání.???????? Lidé ze všech koutů země, čtenáři Deníku člověka z každého města republiky????????. V různých životních fázích. Všichni se setkáme a budeme navzájem hovořit o tom, kde v životě jsme a kam jdeme????‍♂. Vzájemně se inspirujeme a podpoříme. A taky si užijeme srandu! Neboť vždy je na našem programu fajn jídlo???? a pití????.

Sledujte tento profil a DČ – budete informováni.

Díky všem!