Jak jsem psal v minulém příspěvku o otcovském modelu, přirozeně stejnou důležitost má v rodině role mateřská. Díváme-li se na přínos otce ve výchově dítěte (kromě tradičního ochranitelství a zabezpečení) z psychologického pohledu jako na někoho, kdo je vzorem pro sebeúctu, nastavení si vlastních hranic a směru v životě a celkově zformování osobní identity, pak věřím, že podobným způsobem žena-matka, která je v prvních letech člověka nejdůležitějším zdrojem lásky a péče, vzorem pro sebepřijetí a zdravou sebelásku. Možná ani ne vzorem, jako spíše původcem.

To je velmi zjednodušeně řečeno a zobecněno, neboť nemůžeme role muže a ženy asi nijak extra „škatulkovat“ nebo definovat pouze do jedné nebo druhé kategorie, ale řekněme, že toto jsou nejspíš nejčastější archetypy otcovského a mateřského principu.

Pro to, aby žena mohla dítě připravit na svět nejlépe, jak dokáže, tedy dopřát mu veškerou lásku, jakou dítko potřebuje, pak sama ale musí žít v bezpečí a stabilitě.

Znovu z mé knihy DČ:
„S každou další starostí a napětím se žena uzavírá do sebe, uzavírá se před světem. Uzavírá své srdce a to jí dělá nešťastnou, protože jejím vrcholným prožitkem je pravý opak – otevírat ho a nechat lásku volně proudit. Jenže to se může dít jen tehdy, kdy se žena uvolní.

To je zároveň důvodem, proč k sobě každá žena hledá silného muže. Osudem a údělem muže je čelit tomuto světu a nést zodpovědnost za blaho své i blaho svých blízkých právě na svých bedrech. Pokud je muž dostatečně silný, aby si dokázal poradit, je to pro něj totiž ohromnou radostí a výzvou, kterou rád přijímá a vydává se jí vstříc, ačkoli to není vůbec jednoduché a naopak v mnoha případech bolestivé.

Stejně jako v posilovně, kdy muž nachází nejvíce extatickou radost v překonávání svých limitů a bolesti ve svalech a těle, která vzniká na hranici jeho fyzické síly, i v životě muži nejvíce prospívá dojít na hranici možného a překonat jakékoli překážky.

To samé nicméně nepřináší radost ženě. Pro ženu je takový prožitek až traumatický. Napětí a stres uzamyká její přirozenost. Největší radost má žena tehdy, kdy se může cítit zcela svobodně a plně jako žena.

To znamená tehdy, kdy se může uvolnit a odevzdat proudění lásky. Hledá proto k sobě silného partnera, který dokáže čelit světu kolem a vést ji v této „nehostinné džungli“ života, zatímco ona může být tím, kým je, tedy tím, kým je jí předurčeno být. Ženou.“

Co si o tom myslíte vy?