Co takhle potkat neznámého týpka a vzít ho na víkend do Makedonie? Zní to šíleně? My to udělali.

Jednou jsem s kamarádem pil v hospodě den před naším odletem do Makedonie, kam jsme si chtěli udělat víkendový výlet, a stala se nám neuvěřitelná kuriozita, kterou asi budu navždy vyprávět s vlastní fascinací.

Do hospody v jednu chvíli vstoupil člověk, který vypadal úplně jako Thor. Jistě znáte americké filmy, které jsou natočeny podle této legendy. Vysoký, blonďatý a modrooký bůh s kladivem, které nezvedne nikdo na světě kromě Thora samotného.

Říkám vám, byla to prozřetelnost. Jen co ten člověk vešel dveřmi dovnitř, spatřil jsem ho již na 20 metrů a říkám kamarádovi Filipovi, se kterým jsem tam tehdy seděl: „Tykrávo. Právě přišel Thor.“

Je strašně směšné uvědomit si, že jsem toto tehdy řekl, protože to může vyznít jako něco, na co jsem prostě čekal a věděl, že je nevyhnutelné. To jsem ovšem zdaleka netušil, co se teprve odehraje.

Shodou okolností si sedl kousek od nás. Z počátku jsme si ho moc nevšímali, ale během tak půl hodinky jsem si uvědomil, že tam sedí úplně sám a nikdo mu nepřichází. Proto mu říkám: „Hej, kámo. Víš, že vypadáš jako Thor? Kde jsi nechal svoje kladivo?“

Ve chvilce, kdy se na nás Thor podíval a po 2-vteřinovém zaváhání řekl: „Položil jsem si ho na auto, aby mi ho nikdo neukradl,“ jsme prostě věděli, že je to náš člověk. Netrvalo dlouho a už seděl u našeho stolu a vesele s námi pil a vtipkoval. Byl to jednoduše skvělý večer.

Druhý den jsme se připravovali na odlet. S mírnou kocovinou jsem si balil věci a přemýšlel o tom, co nás asi čeká. Z ničeho nic mi odpoledne volal Thor. Zvedl jsem telefon a on povídá, jak si předchozí večer s námi hrozně užil, jaká to byla sranda a že musíme někdy zase zajít.

Plně jsem souhlasil a svým způsobem jsem byl potěšen, že jsme někoho naší společností dokázali takhle rozveselit. Pak se ale stalo to, co jsem nečekal.

Thor v jednu chvíli řekl: „Škoda, že odlítáte do té Makedonie, mohli jsme něco podniknout.“ A já mu odpověděl: „To jo, to je škoda. Tak se měj,“ zavěsil jsem a v tu ránu jsem si uvědomil – proč ho sakra nevzít s námi? V rychlosti jsem prokonzultoval tento nápad s Filipem a oběma nám to přišlo neskutečně legrační a spontánní.

Rychle jsem dal vědět Thorovi, že ho bereme sebou. On na to reagoval tím, že nemá pas, připravené věci a už vůbec nemá peníze na letenku a ubytování. Byl jsem onehdy v takovém zvláštním rozpoložení, že mě to ani nedonutilo se zamyslet. Řekl jsem: „Na to kašli. My peníze máme a ostatní se vyřeší.“

A pak jsem dodal:

„Ale koukej pohnout. Za hodinu nám odjíždí autobus z nádraží. Musíme stihnout letadlo.“

Neskutečné se stalo možným. Thor rychle vyběhl ze záchoda, kde zrovna trávil chvilky, když se mnou telefonoval, vzal baťoh, naházel do něj pár věcí a utíkal na nádraží. Při našem štěstí jsme zjistili, že Makedonie od občanů EU nevyžaduje pas, stačí jen občanka, což nám hrálo skvěle do karet.

Zbytek je již historie. Prožili jsme bláznivý ale nesmírně zábavný a spontánní víkend. Den co den v barech, hospodách a klubech. Seznámili jsme se s haldou lidí.

Vlastně jsme jen tak pobíhali po ulicích a hecovali se k tomu, abychom navázali rozhovor s co nejvíce lidmi. Nebo jsme přiběhli ke každé pěkné holce nebo bandě pěkných holek a fotili se s nimi. „Vyfotíte se s náma? Jo? Díky, mějte se.“ Vkradli jsme se omylem i na firemní večírek, kde jsem se seznámil s nejkrásnější Makedonkou. ????

Dali jsme se do řeči i s majitelem hospody v ulici Boemska, který se jmenoval Zlatko. Byl to právě on, kdo mi vyprávěl, že makedonské národní pivo se kdysi začalo vařit podle receptury českého sládka.

Všehovšudy tam byli skutečně milí lidé. Rád na celý víkend vzpomínám – miluju tyhle spontánní šílenosti. A tenhle článek už je dost dlouhý. ???? Tak příště zas o víkendovém tripu do Budapešti, kde jsem uprostřed noci ztratil opilého kamaráda. ????