„Copak už nejsou žádní normální, hodní chlapi?“
„Dnešní muži už nejsou muži.“

A dalších spoustu stížností jako tyto je slyšet denně. Ze všech stran, v kavárnách, obchodech, restauracích, kdekoli. A nejen u nás v ČR. Stejnou kritiku jsem slyšel i v USA, Asii, kamkoli jsem vkročil. Ženy jsou zoufalé, protože skoro každý další chlap, který už už vypadá jako „opravdový muž“, se často ukazuje jako další zklamání.

Článek z Deník člověka během 24h od publikace sdílely stovky lidí a četlo skoro 10 000 z nich. Archivuji ho proto i zde na blogu.

Co se to děje?
Proč se to děje?
Není záchrany?
Je na čase o tom začít více mluvit.
Nejen kvůli ženám, především i kvůli nám.

Bohužel je pravda, že je dnes mužství jaksi pohnuté, jeho význam uniká a těžko říct, jak by ho náhodný kolemjdoucí popsal, pokud bychom se ho zeptali. Neurčité odpovědi jako „sebevědomí“, „humor“ a další jsou časté. Ale co dál? To je vše, co dokážeme o sobě říct? Vážně jsme tak krátkozrací?

Zdá se, jako kdyby nikdo příliš netušil.

Dnešní společnost nemá žádné pořádné mužské vzory.
Typický muž vám mnohdy řekne: „Byl jsem na ní tolik hodný. Dělal jsem vše, co ji napadlo. Splnil jsem všechno, co jsem jí na očích viděl. Snažil jsem se být ten nejlepší muž. Stejně mě nechala a odešla s jiným.“

Tito zklamaní muži pak tvrdí, že být hodný není dobré, že prý to nefunguje, že prý tohle ženy nechtějí. Tvrdí, že musíte být zlí, sobečtí, myslet jen na sebe. Na to údajně ženy slyší.

Pojďme si to dnes trochu ujasnit.
Zaprvé – žádná zdravá žena nechce mít po boku někoho zlého, kdo myslí jen na sebe. Pokud tedy nemá nějaký problém v sobě. Minimálně většina žen by si přála muže hodného, souhlasíte?

Je tu ale jedno velké ALE, které většině z nás uniká.

Ta představa, jak dnešní společnost chápe hodného muže, je dost hloupá. „Hodný chlap“ je obvykle označení pro muže, který je velmi laskavý, milý, nekonfliktní, kompromisní, vždy ochotný pomoci, spořádaný, nijak nevybočující… prostě nudný lhář! Ano, lhář.

V dnešní době „hodnými muži“ totiž označujeme ty, kteří nemluví pravdu, aby se zalíbili. Jsou to obvykle ti, kteří nedokáží říct NE. Ti, kteří obvykle nemají žádný vlastní názor. Nebo ani ne tak, že by ho neměli, jako spíš, že ho nedokážou říct, aby náhodou někoho nenaštvali. Nedejbože třeba ženu, se které jsou na rande! Ti, kteří nevědí, kam v životě jdou nebo co chtějí. Ti, kteří tak nějak čekají, že jejich žena bude jako jejich maminka, co je bude dokola chlácholit: „Pepíčku, udělal jsi to moc dobře, jsi šikovný chlapeček!“

Jistě víte, o čem tu mluvím.
Bezesporu jsou vám povědomé tyto věty:
„Mně je to jedno.“
„Uděláme to tak, jak to chceš ty.“
„Nevím.“
„Líbí se mi všechny.“
„Půjdeme tam, kam chceš. Na co máš chuť?“

Ve své podstatě jsou to manipulátoři. Neříkají, co si myslí. Neříkají, co chtějí. Třeba ani neví, co chtějí. Často říkají to, co si MYSLÍ, že jim získá to, co opravdu chtějí. A jelikož jedna z nejpřirozenějších mužských vlastností je přímost a cílevědomost, je jasné, že takové chování je odpudivé.

„Dělal jsem všechno, co chtěla. Se vším jsem jí pomáhal. Kupoval jsem jí večeře a dárky. Obětoval jsem svoje koníčky, abych mohl být s ní. Vždy se smála mým vtípkům. A přes to všechno mě nechce,“ stěžuje si hodný lhář, který nikdy nedal najevo svůj opravdový záměr – a jeho dobrosrdečnost tak byla ve skutečnosti manipulativní a falešná vypočítavost.

Snažím se říct, že správný muž bezesporu má být hodný. Má se starat o druhé a jejich blaho. Být empatický a všechno, co k tomu patří. Nikdy by ovšem neměl obětovat sám sebe a to, co chce. Naopak.

Muž má být silný v svém uvažování, odvážný, cílevědomý, jít za tím, co chce, nenechat se zastrašit. Má být přímý a to ve všech ohledech. Má mít páteř. Neváhat říkat, co si myslí, co si přeje, jak to vidí. I za cenu toho, že by ho druzí poslali někam. A co jako?

Žena především potřebuje muže, se kterým se bude cítit bezpečně. Někoho, kdo ochrání jí i její děti. Někoho, kdo bude dělat správná rozhodnutí, které budou ku prospěchu celé rodině, celému společenství. Proč by se měla zajímat o někoho, kdo nedokáže říct něco tak jednoduchého jako „Tohle se mi nelíbí a takhle to nechci.“ a raději hraje na přetvářku a hry. Co by pak takový „hodný chlap“ dělal, kdyby byla jeho rodina v opravdovém ohrožení?

Pokud pak takového muže bude mít žena po boku, může se také uvolnit. Být sama sebou, tedy skutečně ženou. V dnešní nerovnováze, jaká panuje, jsou ženy nuceny být dominantní, o všem rozhodující, o vše se starající, maskulinní. Není divu, že vztahy nefungují, když jsou role obrácené!

Nepíšu to dnes proto, abych poučoval, abych si hrál na drsného, kdo ví co. Stejně jako ostatní hledám odpovědi. Chci jen poukázat. Chci stočit konverzaci tímto směrem, protože o tom nikdo příliš nemluví. Když jsem vyrůstal, nerozuměl jsem. Celý život vám vtloukají do hlavy, že máte být slušní, hodní, předcházet konfliktům. A to samozřejmě je všechno dobré, ale už vám pak zapomínají také říct, že nemáte NIKDY zapomínat sami na sebe, nikdy nezaprodat sebe a své názory výměnou za falešný klid a falešné status quo, že máte především důvěřovat SOBĚ a svému instinktu, vnitřnímu pocitu. Neboť všichni v sobě už dávno víme, co chceme, ale obvykle nám trvá se rozhoupat to skutečně udělat. Jako by člověk čekal na povolení z venku. Nesmyslně.

A jsem opravdu fascinován, že je mezi námi tak obrovské množství dobrosrdečných chlapů. Těch, co to myslí vážně. Se svými životy, ženami i dětmi. Těch, co chtějí změnit svět k lepšímu a co nenechají své blízké v úzkých. Problém ale je, že nejsou vidět, nejsou slyšet. Nějak jim mnohdy chybí kuráž vystoupit a promluvit. Dupnout si.

To to vážně takhle chceme?

Je toho spoustu, co je třeba začít dělat trochu nebo více jinak. Je stále spousta nezodpovězených otázek. Ale sedět a stěžovat si nikomu nepomůže.

Pokud se mnou alespoň trošku souhlasíte, pojďte do toho taky. Pojďme hledat odpovědi. Pojďme si především přiznat, že to, jak je to dnes, není vyhovující.

Kniha Deník člověka, na kterou v současnosti čeká již 1300 lidí na čekacím listu, se těchto témat velmi lehce dotkne. Ale jelikož je to téma obsáhlé, jistě to nebude stačit. V příštích měsících a letech se hodlám věnovat právě tomuto – hledání a obnovení harmonie v mezilidských vztazích, navrácení rovnováhy, studiu toho, jak dosáhnout našeho plného potencálu jako lidí a partnerů, jak se vrátit ke své přirozenosti a mnoha dalších témat. Budu z toho důvodu vyhledávat zajímavé lidi a dělat s nimi rozhovory. Ba co víc, živé akce, přednášky, vystoupení. Kdo ví, kam až to zavede!

Pokud vás to zajímá, svádím vás k sledování i mých osobních profilů.
???? https://www.facebook.com/nicolasvrbacz/
????https://www.instagram.com/nicolasvrba/

Pro knihu DČ, která vychází již v dubnu, se nezapomeňte registrovat zde:
???? http://bit.ly/2JHyVlf

Buďme v kontaktu a nenechte si nic ujít. Bude to zábavné, dobrodružné i poučné.