„Přijímej sám sebe“,
„Miluj sám sebe“,
„Buď sám sebou“…
To všechno jsou oblíbené věty motivačních knih a článků. Jistě, je ohromně důležité přijímat sám sebe, svoji vlastní přirozenost, nemít sám se sebou vnitřní konflikt. Ale nic není tak jednoduché, jen černé a bílé, že?

Poslední dny, které jsem hojně trávil přemýšlením o tom, kam budu dále směřovat, kam se chci dostat, co stvořit či uskutečnit, mě pronásledovala právě tato myšlenka: je naprosto nutné znát sám sebe a umět s tímto sebeuvědoměním pracovat.

Jinými slovy žít život ve dvou rovinách zároveň…

Na jednu stranu přijímat sebe a být kompletně sám sebou. Nepotlačovat se. Nejít proti své vlastní přirozenosti. Naopak jednat podle toho, kým člověk je, ať už je ve svém nitru kýmkoli.

Na straně druhé si být ovšem vědom svých předností i slabin, podle kterých se zařídit. Neustále se rozvíjet a nacházet rovnováhu, balanc mezi tím, v čem je člověk skutečně dobrý, a tím, co mu naopak dělá problémy, a v tom se zlepšovat.

Být sám sebou a zároveň se nevyvíjet a přehlížet své nedostatky může škodit. Snadno by to mohlo znamenat, že když se plně přijmu takový, jaký jsem, nemusím se nijak dále snažit. Tím rozvoj končí a já se stávám beztvarým želé, skoro jakoby pohozeným kouskem plesnivějícího sýra.  Bylo by snadné v takovém pohodlí ustrnout.

Člověk by se tak měl učit dělat obojí zároveň, tedy mít se rád ve své přirozenosti a zároveň se neustále zlepšovat, maximalizovat své přednosti a snažit se omezit nebo zvládat nedostatky. Jedno bez druhého nemůže fungovat. Rozvoj bez sebepřijetí může být také nebezpečný, sebemrskačský.

Konkrétní příklad. Jsem přirozeně velmi uvolněný, lehkovážný a spontánní člověk se sklony k flegmatismu a někdy až nemístnému humoru. Takovou vlastnost mám rád a cením si jí i na jiných lidech. Ta samá vlastnost je ale nevyhovující, když mám v hlavě velké plány a cíle, jakých nelze dosáhnout bez ustavičné snahy, přísné disciplíny a kázně. Prokrastinace je věčným nepřítelem.

Z toho důvodu se ji snažím vyvážit zvýšenou snahou o organizovanost (diáře, to-do listy, alarmy a připomenutí, ustavičnou kontrolou splněných úkolů v daném časovém rámci atd).

A takových nedostatků a věcí by mě napadlo milion. Pointa je jediná. Přijímat sebe, oceňovat sebe, nesnažit se přetvořit. Zároveň však znát se a nepřehlížet slabá místa, snažit se rozvíjet a posouvat dál.

To je něco, co mi na mnoha těchto motivačních a osobnostně rozvojových dílech a článcích chybí. Myslím, že by se na to nemělo zapomínat.

Fajn neděli všem.

P.S. Aby se neřeklo. Tento článek jsem napsal v posteli, zatímco jsem se cpal nezdravým jídlem a sladkým. Dát si čas od času relax, cheat day je super. Nesmí se v tom ale ustrnout.  Zítra nadejde další týden, tak ho pojďme začít se vší vervou!