Věz, kdo jseš.
Najdi svoje přednosti.
Znej svoje slabosti.
Uvědom si, co chceš.
Kdo chceš bejt. Kde chceš bejt.
Čeho chceš dosáhnout.
Na přednosti vsaď,
slabosti měj pod kontrolou.
Neboj se svejch démonů. Postav se jim.
Uzři, kdo opravdu jseš.

A pak do toho jdi se všim, úplně se všim.
Bez ohledu na to, co ti kdo řek, co si kdo myslí.
Buď hodnej a mysli to s lidma dobře,
ale zároveň se nestarej, co o tobě říkaj.
K čertu s nima.

Měj svoje hranice a pravidla.
Žiješ to jen jednou, tak si to nenech diktovat.
Každej má právo říkat si, co chce.
Taková je krása demokracie.
Tvuj život ale neni demokracie.
Ty jsi diktátor svýho života. Tak dělej, co máš.

Nebuď zlej. Neubližuj, když nemusíš.
Starej se. Buď empatickej.
Měj lidi rád. Pomáhej.
Ale všeho s mírou.
Protože štěstí je někde uprostřed.

Každej ví, jak žít tenhle život.
Motivační citáty a žvásty, kam se podíváš.
Každej ti poradí.
Nech je, ať ti poradí. Vyslechni je.
Ale poslouchej vždycky hlavně sebe.
Nemusíš mě mít rád. Ani já tebe.
Ale respektujme se pro to, co si myslíme.
Nemám právo ti nic vnucovat.
Stejně tak ty mně.
Můžem bejt kámoši, i když nesouhlasíme.

Celej život, každej z nás…střídáme role
Matky Terezy a Josifa Stalina.
Jsme hodný a slušný,
nebo zlý a podlý. Neřeknem to nahlas,
ale děláme to. Úplně každej.
A to je v pohodě. Je to lidský.

Ale řeknu ti, co kdybysme vynechali ty role?
Co kdybysme nebyli ani hodný, ani zlý.
Co kdybysme prostě říkali, co si myslíme?
Co cejtíme. Co hodláme udělat. Kam jdem. Kam směřujem.

Vždyť přece, kámo…
Nikdo tě za to nesejme.
A i kdyby jo, lepší bejt sám sebou,
celistvej a v plný integritě,
než hrát nějaký scénáře.

Možná nakonec uvidíš, uvidíme,
že když se rozhodnem jít touhle cestou,
svoboda, která se zjeví,
ti přinese radost takovou, že se o ní
budeš chtít se světem podělit.

A pak uděláš svět lepším místem.
Prostě to přestaň dělat.

Co jako?

Předstírat přece.