„Aby se znovu rozvinul, musí člověk sám sebe přetvořit. A nemůže sám sebe přetvořit, aniž by trpěl. Neb je svou sochou i sochařem. Pro to, aby odkryl svoji pravou tvář, musí silnými údery kladiva roztříštit svou vlastní podstatu.“ – Alexis Carrel

Není cesty zpět.
Když víš, kam chceš jít,
když víš, že tam musíš jít,
musíš tam jít se vším všudy.

Ne jen tak napůl.
Ne jen tak na zkoušku.
Naplno se vším, co máš.

To často znamená
odtrhnout se od toho,
čím a kým jsi býval.

A není snadné zpřetrhat to všechno,
na co jsi byl doposud zvyklý.
Člověk je až příliš závislý na tom
čemsi, co považuje za svoji identitu.

Neexistuje však jiného způsobu,
jak dospět tam, kam se touží dostat,
aniž by vykročil ze svého pohodlí
a vstoupil do neznáma, které ho děsí.

Dlouhá a nejistá cesta.
Projdeš-li ji ale až na konec,
můžeš tím změnit úplně všechno.

A pak se nebudeš chtít už nikdy vrátit.